TRUFFAZ, MURCOF, BILAL - Being Human Being
Erik Truffaz je v posledních letech poměrně pravidelným návštěvníkem České republiky. Díky svému širokému stylovému záběru je každý z koncertů zpravidla trochu jiným zážitkem...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Erik Truffaz je v posledních letech poměrně pravidelným návštěvníkem České republiky. Díky svému širokému stylovému záběru je každý z koncertů zpravidla trochu jiným zážitkem...
Představovat Tobyho Drivera a jeho ansámbl KAYO DOT asi příliš netřeba. Skupina neotřelých muzikantů, nyní usazená v New Yorku, je v posledních letech pravidelným návštěvníkem České republiky.
Pokud vás při pohledu na název kapely okamžitě napadnou Finové TENHI, pak jste na správné adrese. Tedy alespoň částečně. S nimi tento ruský projekt nesdílí pouze svůj název („Kauan“ je pojmenování první desky TENHI)...
Charakterizovat japonské chameleóny COALTAR OF THE DEEPERS je věc věru nelehká. Ačkoliv je jejich tvorba ponejvíce vztahována k shoegazovému žánru, je tato poloha pouze jedním z mála inspiračních zdrojů a týká se zejména předchozích desek (např.
Šesté pokračování festivalu asijského filmu se neslo ve znamení změn. Zatímco předchozí ročníky se vždy soustředily na tvorbu konkrétní země, letošní třídenní festival přinesl zajímavě pojatý výběr novinek předních režisérů z Číny...
Na RED SPAROWES bylo v minulosti často nahlíženo jako na poněkud nedonošeného levobočka známějších projektů jednotlivých členů, který se navíc možná až příliš zdál utápět v instrumentálním akademismu a v řadě případů se mu dostalo implicitního zařazení do části toho nepříliš záživného spektra post-rockového žánru...
Po retrospektivě Herberta Tobiase, někdejší hvězdy německé fotografie, pokračuje galerie Rudolfinum další výstavou fotografií. Ta pod kurátorskou taktovkou Petra Nedomy tematizuje vztah krajinářské digitální fotografie a akademičnosti krajinářské malby 17.
ARCANA COELESTIA je dalším přírůstkem do poměrně malé skupiny hudebních těles, která staví na odkazu ostrovanů ESOTERIC. Činí tak ovšem s dostatečnou invencí podobně jako další italský projekt URNA...
Italský projekt URNA byl v minulosti vztahován zejména k blackmetalovému žánru, který však v celkovém projevu i tak zaujímal spíše sekundární roli. Na debutové desce „Sepulcrum“ představila kapela směs doom metalu s občasnými blackmetalovými výpady a uhlazenými ambientními plochami.
S deskou „The Martyrdom Of A Catastrophist“ by se JUNIUS při troše štěstí mohli dost dobře stát novou „hvězdou“ nezávislé rockové scény. Čtveřice Američanů na sebe během posledních několika let upozornila řadou EP...
Peter Beste je asi zatím jediným fotografem, který ve své tvorbě uceleně uchopil téma norské blackmetalové scény, zaujímaje k ní zcela dokumentární a názorově nevyhraněný postoj.
Americké seskupení, pojmenované dle běloruského města, se již potřetí vrací s těžkotonážním, psychedelickým hudebním koktejlem, který je ponejvíce ukotven ve sludgeových a částečně i doommetalových polohách...
Na poslední dlouhohrající desce se PELICAN znatelně odklonili od svého původního rozvláčného výrazu směrem ke tvrdšímu a přímočařejšímu vyznění. A „EP „Ephemeral“ stvrzuje...
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.